aids v sucasnosti

Když je HIV pozitivní včas diagnostikovaný (přibližně do dvou let po nákaze) a dodržuje léčbu, tak by onemocnět neměl. Když léky vynechává, zapomíná, nebo žije v zemích, kde dochází k výpadkům v dodávkách léků, tak se mu může rozvinout resistence proti lékům. Když je to jednou, tak se dá jiná kombinace. Ale když je to opakovaně, tak může dojít k tomu, že už mu opravdu není co dát. Také některé kombinace léků nemusí třeba dobře snášet. Je možné samozřejmě i vyzkoušet ho nechat nějaký čas bez léčby, aby se odstranily resistentní typy viru z organismu, ale i to je rizikové.

Jak vidíte ze statistik, tak stále přibývají, i když pomaleji, lidé, u nichž byl AIDS diagnostikován. Jde prakticky hlavně o dvě skupiny pacientů.

První a větší skupina jsou lidé, u nichž diagnóza HIV infekce byla pozdě stanovena, často již právě ve stádiu AIDS. Jedná se obvykle o lidi, kteří vůbec neuvažují o tom, že by se mohli nakazit, lidé z menších regionů (například na Ostravsku byla nedávno polovina nově zjištěných osob s HIV infekcí zároveň již diagnostikována v pokročilém stádiu). Častěji to jsou také migranti (tedy u nás usazení cizinci, někdy ze zemí s mnohem vyšším výskytem HIV). I když jim je léčba podána, tak obvykle nedojde k úplné normalizaci jejich imunity.

A druhou skupinou jsou lidé, kteří sice o své nákaze vědí, ale neléčí se. Třeba proto, že spoléhají na léčitele nebo jiné alternativní postupy, svou HIV infekci vnitřně popírají anebo nejsou schopni léčbu dodržovat (třeba někteří závislí na drogách včetně alkoholu). I tyto pacienty nakonec diagnóza AIDS dříve či později dostihne. Navíc tito lidé představují riziko i z hlediska dalšího šíření HIV, protože jsou mnohem infekčnější než ti, co se léčí.