Hiv/syfilis

U HIV testu doporučuje WHO počkat tři měsíce od posledního rizika. Platí to pro laboratorní i rychlé testy a za všech okolností (jiné choroby, užívání léků, které mohou ovlivnit tvorbu protilátek). Ve skutečnosti dochází ke vzniku protilátek a detekci antigenu p24 obvykle 3.-4. týden po nákaze. Ale obvykle neznamená vždy, samozřejmě někdy se reakce může opozdit. Rozdíl mezi spolehlivostí laboratorního testu po dvou a třech měsících je nejvýše jedno procento a tento rozdíl je obvykle možné vysvětlit právě existenci chorob či užíváním léků, které mohou tvorbu protilátek ovlivnit.

Poněkud složitější je situace kolem syfilidy. Na rozdíl od HIV u ní bývají obvykle zřetelné příznaky (nejnápadnější je tvrdý vřed, ale mohou být i další příznaky), které zejména u žen a gay mužů mohou být skryté. Také je mohou potlačit (nebo oddálit) užívaná antibiotika. Tyto příznaky se objevují obvykle asi měsíc po nákaze a v té době se stává reaktivní i test na syfilis. Časová variabilita reakcí je také u syfilidy vyšší než u HIV (mimo jiné také proto chybí jasné doporučení WHO, kdy lze negativní výsledek vyšetření považovat za dostatečně spolehlivý jako tomu je u bezpříznakového HIV).

Takže vždy je třeba hodnotit soulad laboratorního výsledku s klinickým obrazem (příznaky, ale třeba i znalost pozitivity sexuálního partnera na syfilis). Takže pokud třeba gay, který měl orální sex s mužem po měsíci prodělal angínu (což mohl být právě syfilitický vřed) léčenou antibiotiky, tak určitě nemůže považovat negativní výsledek vyšetření na syfilis po dvou měsících za dostatečně spolehlivý. Pokud heterosexuální muž měl se ženou nechráněnou soulož (případný vřed by tedy nejspíše měl na penisu), žádné příznaky nepozoroval a antibiotika nebral, tak negativní test na syfilis po dvou měsících by dostatečně spolehlivý měl být.