Léčba AIDS u ditěte

Píchnutím o jehlu na hřišti nebo oděrkou o stěnu se samozřejmě dítě nemůže nakazit virem HIV. Virus HIV se ničí zaschnutím a čerstvý virus se musí dostat do krevního oběhu. Reálnější riziko tedy hrozí pro žloutenky, ale na žloutenku typu B jsou děti očkované a žloutenka typu C je dnes vyléčitelná. Také jsou reálnější při tomto poranění bakteriální infekce, které také ve vzácných případech mohou být smrtelné.
Kdyby tomu bylo jinak, tak by bylo asi obtížně pochopitelné, proč africké děti jsou HIV pozitivní jen tehdy, pokud jsou HIV pozitivní i jejich matky.
Pokud se dítě nenakazí od své HIV pozitivní matky během těhotenství a porodu, tak v úvahu jako vzácná možnost přichází ošetření v zemích s nízkým hygienickým standardem (kde jsou ale samozřejmě mnohem větší jiná infekční rizika): Proto zvažte (samozřejmě nejen kvůli touto riziku) cestování s dětmi do rozvojových zemí, protože pravděpodobnost, že bude muset dojít k jejich ošetření je u malých dětí vyšší než u mladých dospělých. U větších dětí přichází ještě v úvahu pohlavní zneužití, při němž by došlo k nechráněné souloži (několik takových případů bylo popsáno v USA, v některých státech je ale za pohlavní zneužití považován pohlavní styk se 17 letou dívkou).
V reálu je tedy největší riziko nerozpoznané nebo pozdě rozpoznané HIV nákazy u dětí, které se nakazilo od matky, která rodila v zemi, kde se těhotné ženy běžně na HIV netestují. V takovém případě platí, že nákaza může v průměru probíhat o něco rychleji, ale jinak se její důsledky příliš neliší od dospělých. Je třeba říci, že zkušeností s léčbou HIV pozitivních dětí je poněkud méně než u dospělých, ale v případě potřeby se aplikují podobné léčebné kombinace, jen v menších dávkách. A úspěšnost léčby závisí podobně jako u dospělých také především na stavu imunity při jejím zahájení a samozřejmě není důvod, proč by nemělo dojít k alespoň částečné úpravě imunity i v případě rozvinutého AIDS.