Léčba hiv+

Ví se, že u naprosté většiny lidí (a to i v pokročilém věku), kteří byli včas diagnostikováni a léčbu řádně užívají, nedochází k žádnému zhoršení imunity a jejich předpokládaná délka života je srovnatelná s HIV negativními. Určitou dobu trvalo, než tento optimistický závěr bylo možné stanovit (léčba se začala užívat kolem roku 1996). Současný výskyt vedlejších účinků se týká nejvýše několika procent léčených. Obvykle jde o časné účinky, které trvají krátce po nasazení léčby a do několika týdnů ustoupí.

Mezitím se ukázalo, že je jednoznačně prospěšnější léčbu nasadit co nejdříve po stanovení diagnózy a snížit tak chronický zánět organismu, který mohl zvyšovat riziko některých dalších onemocnění než čekat až se imunita pacienta zhorší (tento závěr jednoznačně platí až posledních pět let).

Největší riziko pro zdraví HIV pozitivních představují tedy katastrofické situace, které mohou vést k omezení dodávek léků (například války, ekonomické krize - např. Venezuela, ale třeba i hurikán Katrina kolem roku 2005 na jihu USA). Přesto i dnes jsou země, kde je dostupnost léčby stále nízká (v bývalém Sovětském svazu ji užívá jen třetina osob, v Africe jen polovina). Ambiciózním cílem světových programů proti HIV (UNAIDS a WHO) je, aby léčba byla dostupná nejméně pro 90% infikovaných osob a lze říci, že většina evropských zemí se tomuto číslu blíží nebo ho dokonce překračuje. .