lékový záznam

Když včera něco schválila sněmovna, tak ještě nejsou zřejmé další postupy. Platnost zákona bude až od určité doby (1.1.2020?).

Vím, že hodně HIV+ lidí chce z lékového záznamu vystoupit. A nedivím se. Protože pokud si půjde do lékárny ve své obci vyzvednout třeba léky na vysoký tlak, tak magistra, která shodou okolností bydlí ve vedlejším vchodu zjistí, že zrovna on bere třeba Odefsey nebo Triumeq.

Lze předpokládat, že k tomu budou časem informace na stránkách ministerstva či SÚKLu. Jakmile se objeví, tak jistě budou uvedeny i na hiv.komunita.cz.

Oznamovací povinnost je daná zákonem a není omezena virovou náloží ani stavem imunity. Česká společnost AIDS pomoc dlouhodobě usiluje o zrušení této informační povinnosti. Jednak proto, že při jejím splnění se mnoho lidí dostává do problému s nezákonným odmítnutím od zdravotníků (právě třeba u zubařů). Na druhou stranu by každý pacient měl svého lékaře informovat o svých chorobách a lécích. Případné neinformování by mohlo vést k podání léků, který by s jinými léky (třeba protivirovými) neměly být kombinovány. Toto je tedy povinnost obecná. Ale v případě HIV a žloutenek je zvýrazněna v zákonu o ochraně veřejného zdraví.

Objevuje se i argumentace rizika přenosu při krvavém poranění lékaře. Ta je samozřejmě absurdní u lidí s nedetekovatelnou virovou náloží zejména v porovnání s faktem, že HIV pozitivní, který o své nákaze neví (a tedy není léčen a svého lékaře nemůže informovat) je mnohem infekčnější. Takže lékař, který se od takového pacienta poraní, pak postexpoziční profylaxi nedostane?

Samozřejmě je především na každém člověku, aby zvážil, jestli chce zákon dodržet a každého lékaře informoval nebo ne. Při nedodržení (pokud by se zjistilo) hrozí pokuta od hygieniků. Ale v jednom případě došlo dokonce i k trestnímu stíhání, což považuji (a nejen já) za absurdní a doufám, že skutečně ojedinělý exces soudů.