Rezistence léků

Pokud by při podání PEP došlo k HIV nákaze, tak by samozřejmě riziko rozvoje resistence bylo. Ale ta nákaza je při včasném podání PEP dosti vzácná (muselo by se jednat o masivní expozici, třeba transfúzi vysoce infekční krve, případně při pozdním zahájení profylaxe). To zpoždění 15 minut by ještě bylo jakž takž v mezích, za varovné se považuje zpoždění 30 minut a více.
Makrolidová antibiotika nejsou příliš vhodným lékem na léčbu syfilidy. Naštěstí resistence na obyčejný penicilín není u spirochet (původců syfilidy) častá. Alternativou (třeba u osob alergických na penicilin) jsou tetracykliny. Takže (zatím?) o salvarsanu (neosalvarsanu) uvažovat nemusíme. Penicilín se podává injekčně, tak není velké riziko zneužití (i když je známo i profylaktické podání injekčního depotního penicilínu laiky).
Ani tak ne u syfilidy, ale hlavně u jiných infekcí (z pohlavních nemocí se to týká i kapavky, kde se makrolidy občas podávají) je obava z nárůstu resistentních kmenů. Dokonce přibývá resistencí na vzácná antibiotika, která se běžně nepodávají. Hlavní obranou proti nárůstu resistence je podávat antibiotika cíleně (jen na bakteriální infekci, pediatři ale občas podlehnou nátlaku maminek, které po antibioticích touží, když jejich děťátko má rýmu a zvýšenou teplotu) a pak pokud už antibiotika užívám, tak je brát řádně a dobrat je (oblíbené je ponechání si několika tablet, co kdyby se hodily na dovolené). Podobný problém se objevuje i u tuberkulózy, hlavně v rozvojových zemích, kde přibývá resistence na léky.