% rizika nakazy

Zcela jednoznačně platí, že řádně užívaná protivirová léčba podstatně snižuje riziko přenosu. O tom, zda lze člověka považovat za neinfekčního se vedou odborné diskuse. Studie provedená ve Švýcarsku a studie Partners skutečně nezjistily u vaginálního styku (do pochvy), že by k přenosu HIV mezi stálými páry došlo, i když kondom nebyl použit. Švýcaři na základě toho vydali národní stanovisko, že za určitých okolností (zejména nepřítomnosti jiné sexuálně přenosné choroby a opakovaně nedetekované virové nálože) by při vaginálním styku nemělo dojít k přenosu HIV. Ale tento fakt není univerzálně přijímán. Právě ta podmíněnost mnoha faktory (forma styku, nepřítomnost jiné sexuálně přenosné choroby a několikrát (kolik stačí?) neměřitelná virová nálož), protože byly prokázány v průběhu času individuální odchylky v množství virové nálože. Navíc virová nálož v ejakulátu nemusí vždy korelovat s virovou náloží v séru. To vede k opatrnosti při přijetí tak kategorického závěru o neinfekčnosti. I při řádném užívání léků může také dojít k rozvoji resistence, která se projeví právě zvýšením virové nálože a infekčnosti.

Myslím, že přijatelný závěr je ten, že s člověkem, který je léčen (a užívá opravdu pravidelně své léky) bychom měli použít kondom při vaginálním a určitě při análním styku. Není nutný při orálním sexu, ale nemělo by dojít k ejakulaci do úst. Pokud kondom přece jen selže, tak není třeba panikařit a nasazovat postexpoziční profylaxi (preventivní podání léků negativnímu partnerovi), protože riziko přenosu je nízké.

V mnoha zemích také soudy odmítly považovat za trestný čin, pokud HIV pozitivní osoba s neměřitelnou virovou náloží měla souhlasný nechráněný pohlavní styk s HIV negativní osobou, protože společenské riziko takového chování bylo považováno za velmi nízké.