VN

1. Podobně jako u celé řady laboratorních vyšetření. To znamená, že existuje určité rozmezí. A v jeho rámci může u jednoho testu vyjít virová nálož jako nedetekovatelná a stejný vzorek Vám při dalším technicky shodném vyšetření ukáže třeba 20 kopií viru/ml. Z odborného hlediska mezi těmito nálezy prakticky není rozdíl. Kromě toho existují různé typy testů, které jsou i různě citlivé. Takže můžete mít test, kde bude nedetekovatelná virová nálože odpovídala hodnotám virové nálože nižším než 50 kopií/ml (to byly jedny z prvních testů virové nálože) a vedle toho testy s citlivostí vyšší (třeba 20 kopií/ml).

Dokonce ani není jednoznačná shoda, jestli lze považovat za nedetekovatelnou virovou nálož jen nulu, hodnotu pod 20 kopií/ml pod 50 kopií/ml nebo pod 200 kopií. Ty studie, o které se opírá neinfekčnost při nedetekovatelné virové náloži totiž obvykle operovaly s hodnotami pod 200 kopií/ml.

2. Vím, že z výzkumných důvodů se měřila virová nálož v ejakulátu. Asi u 85% odpovídá virové náloži v séru, u 15% jsou významnější rozdíly (což je přece jen o něco více než by odpovídalo prosté statistické chybě). Také se občas vyšetřuje v mozkomíšním moku.