Nemusíte si dělat starosti, běžné soužití s člověkem s infekcí HIV nepředstavuje riziko, ani kdybyste použili stejný ručník (což z obecných hygienických důvodů nedoporučujeme). Jediné, na co je potřeba si dávat pozor, jsou holicí potřeby a zubní kartáčky, které by měl mít důsledně každý své. 

Aby došlo k nákaze, je zapotřebí, aby se čerstvá krev člena rodiny dostala do vašeho otevřeného krvácivého poranění. Při kontaktu s čerstvou krví doporučujeme použít gumové rukavice a virucidní dezinfekci. Kontaminované hygienické potřeby bezpečně zlikvidovat. Pokud je osoba s HIV na léčbě a má nedetekovatelnou virovou nálož, není již infekční.

Dobrý začátek je nestigmatizovat a nedávat členu rodiny s HIV najevo, že se s diagnózou stává v rámci rodiny „někým jiným, horším“. Udržovat nehodnotící, neobviňující přístup. Člověk se ale také stanovením diagnózy nestane neschopným a nekompetentním žít dál svůj život, ani nemusí mít výrazné zdravotní problémy. Nejspíš od členů rodiny neopotřebuje litovat. Bývá ovšem v psychické a existenciální krizi, takže od svých blízkých potřebuje přijetí, empatii, pochopení, prostor pro sdílení svých emocí, někoho, o koho se může v těžkých chvílích opřít, aniž by byl z něčeho obviňován. Zároveň je vhodné nechat na diagnostikovaném, jak a kdy chce o svém zdravotním stavu mluvit, spíše se doptávat obecně, jak se cítí, co od vás potřebuje. V případě, že svou situaci evidentně psychicky nezvládá, pomoci mu nasměrovat se na krizovou pomoc (Centrum krizové intervence https://bohnice.cz/odborna-pracoviste/centrum-krizove-intervence/, Krizové centrum Riaps https://www.csspraha.cz/kc-riaps), nebo v případě neakutních psychických krizí na naše centrum psychosociální podpory Kontakt+ https://www.zijupozitivne.cz/kontakt. Existuje jen velmi nepatrné riziko, že by takový člen rodiny mohl někoho nakazit, přesto je dobré, aby se blízcí v tomto směru dobře poučili i pro svůj vlastní klid, protože nejistota v tomto směru narušuje důvěru a mezilidský vztah. Obrátit se mohou členové rodiny na ČSAP, konkrétně opět na Kontakt+, kde jim rádi poskytneme dostatek informací o HIV i životě s diagnózou. 

Můžete uklízet tak, jste zvyklí. Jen pokud dojde ke krvácivému poranění, použijte na likvidaci krve virucidní dezinfekci a s potřísněným předmětem zacházejte v gumových  ochranných rukavicích. 

Ne, v žádné z běžné a vámi uváděné situaci k přenosu HIV přejít nemůže bez ohledu na stav vaší virové nálože. 

Ne, tuto povinnost vám zákon neukládá. 

Člověk s HIV může zcela bezpečně připravovat jídlo a nepředstavuje to riziko pro jeho konzumenty. Drobná záděrka nehraje roli, pokud by došlo ke krvácivému poranění, jídlo by s krví nebylo servírováno i z jiných důvodů než HIV. 

Můžete být zcela bez obav a uklízet jako při běžném úklidu. V situacích, kdy by došlo k potřísnění krví využijte virucidní přípravek/dezinfekci. 

Určitě záleží na tom, jak výrazně téma vašeho života s HIV ovlivňuje život a chod rodiny. Tedy zvážit, jestli je vůbec nutné, aby třeba děti v mladším školním věku (cca 6-11 let) tuto informaci měly. A to jednak z důvodu úrovně jejich psychického vývoje, kdy může být poměrně složité jim téma vysvětlit tak, aby situaci v celé své šíři správně pochopily. A také kvůli tomu, že od nich pravděpodobně většinou budeme důrazně žádat, aby informaci nikomu dalšímu nesdělovaly, tedy držely tajemství, což pro děti může znamenat velkou psychickou zátěž. Pokud vyhodnotíme, že je dobré, aby děti v tomto věku o naší nemoci věděly, můžeme vysvětlit, že se jedná o nemoc, jako je třeba chřipka, ale delší, musíme na ni brát léky a docházet k doktorovi, ale že se nemusí bát ani o nás, ani o sebe. Pomoci s komunikací diagnózy (jakékoliv vážné) může dětský psycholog. Starší školní děti budou lépe chápat složitější informace o zdravotním stavu a mohou mít otázky, které je dobré zodpovědět otevřeně. Je důležité reagovat na otázky dětí podle jejich potřeb, a pokud máte k něčemu pochybnosti, může být opět užitečné se obrátit na odborníka na duševní zdraví nebo terapeuta, který může poskytnout odborné rady. Při rozhovoru o HIV je důležité být otevřený a připravený na otázky. Ujistěte se, že se děti cítí v bezpečí, aby mohly otevřeně říkat své myšlenky nebo obavy. Poskytnout správné informace je klíčové. Můžete použít jednoduché a srozumitelné výrazy a zdůraznit, že HIV je nemoc, kterou je možné řídit moderní medicínou. Vysvětlete, jaké kroky podnikáte, abyste zůstali zdraví a šťastní, což může pomoci zmírnit dětské obavy. 

Stejně jako pro diagnostikovaného člověka, bývá i pro jeho blízké poměrně obtížné tento výrazný zásah do jejich života bez odborné pomoci zpracovat. V první řadě je třeba, aby také blízcí nemocnému získali co nejvíce informací o tom, co život s HIV znamená nejen pro pacienta, ale i pro ně samotné. Což může výrazně pomoci zastavit případné iracionální obavy a možnou tvorbu katastrofických scénářů. Také pro ně proto v ČSAP nabízíme sociální službu sociální rehabilitace zaměřenou na poskytování psychosociální podpory lidem žijících s HIV a právě také jejich blízkým. Kontakt+, jak se služba jmenuje, má k dispozici psychologa a psychoterapeuta, kteří s adaptací na život s HIV našim klientům pomáhají. Více informací na https://www.zijupozitivne.cz/kontakt.